komentář25.10.2024
Foto: Pixabay
Popisek: Prachy té Uršule leží přímo na ulici
Tak jsem se dočetl, že Česká republika pošle do rozpočtového futrálu Evropské unie dvě a půl miliardy za nezrecyklované plasty. Je to eurodaň? Mně to nevadí. Někomu to snad vadí? A proč by mělo? Však je to EU o nás a hlavně pro nás. Čím bude EU bohatší, tím nám všem bude lépe. Jasné jako facka v půl šesté ráno po tváři rozespalého soudruha snaživého pomocníčka. A protože ministr pro životní vyhladovění populace Petr (vy)Hladík chystá novoty v systému třídění, přistihl jsem se před pár dny u podpory unie. Hodil jsem petku do popelnice. Nebyla žlutá. Ale černá. Předtím, než jsem ji tam hodil, patřičně jsem se rozhlédl a s tichým zvoláním – ať má Uršula na dovolenou v Karibiku – jsem umístil petlahev do komunálu. A do večera se mě chytila taková podivná hrdost na své budovatelské chování.
Logika je jasná – čím víc petlahví skončí v komunálním odpadu, tím víc podpoří člověk rozpočet unie. Posílí ho jako soudruh z proletariátu. A to bychom my zarputilí eurofederalisté měli brát vážně. Každá petlahev na skládce znamená větší finanční balík pro unii. Už žádné třídění. Tříděním jen škodíme unii. A co pouze petlahve. Ale různé pytlíky a obaly a umělohmotná udělátka každodenního použití. Všechno zamíchané do komunálního odpadu černé popelnice vytvoří na tváři té naší Uršuly široký úsměv. Eurodaň z existence. Jsem z ní nadšený. Třídí jen zpátečníci, vzkazuje unie.
Doposud jsem byl snad až hystericky třídivá součástka společnosti. Prostě mě bavila představa toho, že použitý plast hozený do žluté popelnice neskončí na smetišti nebo ve spalovně, ale něco se s ním udělá, obnoví se jeho životnost, stoupne jeho cena. Navíc odnesená do žlutého kontejneru nasype nějakou tu korunku do rozpočtu mé obce. Bude na další zbytečné kolotoče a prolézačky. No ano, v takové pokroucené realitě jsem žil. Dělám něco, co má smysl. To s angažovanou nařvaností ministra (vy)Hladíka a jeho plánem na zálohování petlahví začalo skomírat. Jen skomírat.
Pak došlo na přečtení článku o pokutě dvě a půl miliardy na neroztříděný plast. Nepřeju to republice, třídil jsem jako smyslů zbavený, ale systém sice umí nakázat třídit, ale neumí roztříděné recyklovat. A tak polovina vší snahy třídit jde do stoupy a na dovolenou pro Uršulu. Pokuta 20 korun českých za kilo nezrecyklovaného plastu. Božínku, to jeden zdatný jedinec dokáže Uršulce vykouzlit za jedno odpoledne. A tak když stát polovinu mnou roztříděného neumí zrecyklovat a hodí to na skládku nebo do spalovny, ušetřím mu práci, sám to hodím do komunálu a ještě tím odvedu unii 20 korun za každé kilo. No není to báječné perpetuum mobile na peníze?
A teď taková kacířská myšlenka hodná zápisu mezi nominované na Nobelovu cenu za ekonomiku. Nevykašlem se na to úplně? Polovinu plastů nezrecyklujeme, ač vytřídíme. A platíme za to Uršule na její kejkle dvě a půl miliardy ročně. Když nebudeme třídit a recyklovat vůbec, zaplatíme Uršulce pět miliard a ušetříme desítky miliard za neustálou a dokonale marnou snahu naučit slona na kole. Za to by se dalo koupit dětských hřišť do vymírající populace, no jéje.
Teď jsem četl, že chceme (nevěděl jsem, že chci, ale asi chci, psali, že všichni chceme) vypustit do vesmíru druhého českého kosmonauta. Prý nás to bude stát jednu a půl miliardy. A i když nemáme nic jisté (však EU a USA nejsou SSSR, který našeho Remka vzal na výlet na orbitu prakticky hned v závěsu za Gagarinem, v EU a USA není nic jisté, slibů už tu bylo habaděj a výsledek je maximálně na zápis v černé kronice), už teď odešlo na z prstu vycucaný odlet českého kosmonauta na orbitu15 milionů. Jen na propagaci jeho letu, který je dokonale nejistý. Kdybychom odpískali tu sloní Tour de France, kterou si tu kolektivně užíváme, můžeme odtud vystřelit i víc než jednoho kosmonauta. Já bych drze hledal adepty na nové kosmonauty ve Strakově akademii.
Stejně ta záchrana života, vesmíru a vůbec nemá kouska smyslu, jak jsem se dočetl na webu České televize. Tam pohovořili o novém vědeckém poznání, že za 90 % metanu v atmosféře, který otepluje klima, můžou mikrobi. Což v Dánsku nezabránilo tamní vládě zavést, že za každou krávu musí zemědělec zaplatit 100 euro ročně daň za vypouštění metanu, přičemž plnou cenu stovky euro kravské daně za prdění zaplatí v roce 2035, do té doby bude poplatek pomalu růst. Princip pomalu vařené žáby jako vyšitý. A jistě své podivuhodné nařízení ve stínu nových vědeckých poznatků nepozmění. V tom je totiž zakopaný pudl celé naší politiky záchrany planety. Trestáme život za to, že žije.
A mě už to nebaví do té míry, že jsem vyhodil petlahev do popelnice. Zatím jednu. Ale byl to zážitek. Nejspíš ho brzy zopakuju. Já mám Uršulku rád, pomalu jí takhle našetřím na něco pěkného. No, no, no, byl bych pěkný macech, kdybych jí nechtěl dopřát trochu toho potěšeníčka nad utěšeně bobtnajícím rozpočtovým futrálem unie.
Se zvoláním – třídění je pro zpátečníky – jdu hledat informace, jestli není dobrý nápad zalít celou planetu silným antiseptikem. No co, chci i Nobelovu cenu míru – zachránil planetu tím, že za pomoci silného antiseptika zabil všechny mikroby a tím i život na celé planetě. Žel mi Nobelovku nebude mít kdo předat. Bez mikrobů by ten život na planetě byl trochu obtížný.
Vložil: Štěpán Cháb